Lidi kolem me na Phi-Phi

Tenhle text pisu proto, ze jsem zklamal jako fotograf. Slibil jsem si totiz, ze jeste predtim nez tentokrat opustim Phi-Phi, nafotim vsechny ty fantasticke lidi, mezi kterymi jsem mel tu cest zit posledniho pul roku tam. Chtel jsem je nafotit jako vyraz meho velkeho respektu a lasky k nim, a snad to udelam priste. Ted uz jsem ale zpet ve studene Praze a muzu jenom litovat toho, ze jsem tenhle napad nerealizoval. Ale pokud nemam fotky, muzu tenhle dluh aspon splatit textem, treba o tom jak tam probiha muj bezny pracovni den.

Na Phi-Phi se v nasi komunite vsechno toci kolem potapeni. Takze pokud mam ranni ponory, mam budika narizeneho na sedm tricet. Je ale bezne, ze me probudi uz pred sedmou moje spolubydlici Alena, ktera si prijde vycistit zuby a vzit veci na potapeni, protoze fakticky bydli u sveho boyfrienda Bena. Nekdy prohodime par slov, ja se valim v posteli a uzivam si jeste par minut v poloze leziciho strelce. Abysme se nekydlili v koupelne, pockam az Ali odejde do sveho diveshopu a pak se vyloupnu taky. Vezmu si snidani na verandu a mam radost z toho krasneho vychodu slunce, z tepleho vzduchu, ze zelene dzungle okolo, z oblohy, ktera je napred sediva a v prubehu moji snidane se zmeni v jasne modrou a vubec ze zivota. Popijim kafe a jim k tomu treba tu fantastickou palivou buchtu z listoveho testa, plnenou kurecim a houbama shitake a prikusuju k ni orisky obalene wasabi. Nikam nespecham, do prace to mam deset minut chuze. Za chvili vyleze na vedlejsi verandu spanelska fotografka Anna a kecame o vsem moznem. Naproti v te leve rade bungalovu vyleze ven ta krasna Australanka co tam bydli se svym thajskym pritelem a vedle ni ty dve finske divemasterky, co tu jsou jen na mesic a vsichni kecame o potapeni, co kdo vcera videl pod vodou a tak.

Pak zamknu bungalov a jdu do prace. Mam na sobe tilko a sortky a na nohach vietnamky, protoze odpoledne bude jako vzdycky vedro a kazda dalsi vrstva by byla zbytecna. Po ceste mijim bungalov Johnnyho, dlouholeteho potapece a ted majitele Cafe Little Britain, se kterym jsme si jednou sedli a zjistili jsme, ze vzhledem k tomu, ze jezdil se systemem Badlam, tak byl na Czechteku v letech 1994 az 1996, tedy jeste v te dobe, kdy to zadny Czechtek vlastne nebyl. Od te doby docela casto vedeme dlouhe a velmi prijemne hovory o freeteknu, rave scene, Do-It-Yourself, filosofii a vsem moznem. Vedle nej bydli Alexia a Ryan, dva vyborni americti instruktori, kteri pracujou a zijou uz asi 20 let na nejkrasnejsich mistech sveta a maji malou thajskou kocicku. Vedle bydli Maja, chorvatska instruktorka, se kterou jsme prokalili nemalo noci a vedle ni Ben, boyfriend me spolubydlici Aleny a muj velky ucitel. Je z Nemecka a par let byl jako parasutista v Bundeswehru, takze si muzete predstavit ze je mega-korba a zaroven hrozne prijemnej a pohodovej clovek. Potapi se 13 let a porad si to maximalne uziva. Mam rad lidi kteri prozivaji veci srdcem a takovy on rozhodne je.

Potom projdu kolem baraku domacich, tedy Thajcu a se smichem se pozdravime s korpulentni pani domaci, jejimi tremi dcerami a asi deseti vnoucaty a dvaceti kockami, kteri se tam vsichni nejak batoli. Potom projdu rajskou zahradou Poo Garden a uz jsem na hlavni ulicce, kde na prvnim rohu otvira svuj diveshop Stina, holka se kterou jsem kdysi davno delal divemastersky trenink. To je ta jak prezila Tsunami v roce 2004 jako jedina ze skupiny 5 pratel. Fantasticka holka. Hned naproti pres ulici se pozdravim „Guten Morgen“ s tou prijemnou pozitivni nemeckou pani co vlastni uz leta Harmony guesthouse a o 20 metru dal v samosce Rimkao zdravim Phila, majitele Viking Divers a tohohle obchodu, kde vetsinou sedava se svoji thajskou manzelkou.

Vedle je velky shop Viking Divers, vsichni uz se pripravujou na ranni ponor, jako za starych dobrych casu, kdyz jsem tam pracoval. Zdravim se se vsema, probirame jak kdo zakalil vcera, jaka byla party v Decompression baru, jakej byl koncert v Rolling Stoned a kdo videl Ghost Pipefish, pripadne kolik morskych zelv bylo na Malongu. Vzdycky se mi zasteskne po tech casech, kdy jsem pracoval s temahle fantastickyma lidma, ale zivot jde dal a ja taky...

Po prave strane minu horolezecky shop Spidermonkey a pozdravim se s holkama, proklouznu kolem Garlic Restaurantu, kde uz to po ranu fantasticky voni kokosovym mlekem a spoustou koreni a pokracuju kolem samosky Freshmart, kde sedi na verande jako vzdycky opili turisti, kteri jeste stale vesele a ponekud prilis hlucne pokracujou ve vcerejsi party a ani si nevsimli, ze uz je vlastne rano. Minu Banana Bar, jediny rooftop v mestecku a misto kde maji pingpong a proto ho mam tak rad a svizne projdu tou nejturistictejsi casti, kolem pizzerie La Mamita, Irish Baru a Breakers az k samosce 7-Eleven, coz je misto, kde si koupim svacinu na lod a odolam vabeni tech fantastickych thajskych energy drinku, co do nich pry pridavaji vselijake zajimave veci a co stoji jenom 7 Kc za plechovku...

Z preklimatizovane samosky vypadnu rovnou pred Calamaro, coz je restaurace, kde jim prakticky vsechny moje denni jidla, hlavne salaty jsem si tam hodne oblibil. Ta krasna thajska servirka tam prave vynasi stoly ven na verandu a usmiva se na me tak, ze bych malem zapomnel ze je stastne zadana. Jo a me se vlastne Thajky vubec nelibi. Tak. Naproti je Dojo bar, ale ten je ted rano zavreny a nic nepripomina tu silenou a fantastickou streetparty, co pred nim probiha kazdou noc. Kolem rockoveho klubu Rolling Stoned jenom probehnu a uz se zdravim s tou krasne se usmivajici thajskou pani, co pracuje v tom masaznim salonu ve vedlejsi ulicce, kterou si zkracuju cestu do prace. Ona je proste fantasticka, hrozne pohodova, prijemna a vzdycky se usmiva. Tu jednou musim urcite nafotit.

Pokracuju zadem pres thajsky trh, vsichni vybaluji svoje zbozi, od stanku s jidlem uz se kouri a vsichni se usmivaji a tesi na dalsi den v tomhle tropickem raji. Ja uz ale trosku specham, tak to riznu kolem Phi-Phi Scuba, kde se svizne pozdravim se vsema a uz jsem pred mym pracovistem, skolou potapeni (diveshopem) Barakuda. Tam uz to zije jako v ule, je nas tady 17 instruktoru a kazdy mame kazdy den 2 az 4 studenty – zakazniky. Ja mam dneska 2 Holandany, kluka a holku, o kterych vim, ze budou asi v pohode. Pokecame s manazerem Edem, ktery stoji vzadu za pultikem s kasou jako kapitan nejake obrovske lodi. To je ten clovek, ktery mi hodne pomohl, kdyz to se mnou vypadalo na tomhle ostrove docela blede a na to ja nikdy nezapominam. Velky respekt.

Takze rozdam mym dvema trochu nervoznim studentum jejich zavazi – weightbelty a jdeme vsichni na lod. Pristav neni daleko, jsme tam za par minut, ale prochazka po molu je vzdycky balzam na dusi. Kazdy den krasna modra obloha, slunce nad hlavou a ty fantasticke skaly a more vsude okolo. Proto jsem tady a jeste me za to plati. :) Memu parecku vysvetlim co a jak na lodi, zdravim se s thajskym kapitanem a tim trosku silenym mladym lodnikem, co vypada jak Jack Sparrow zamlada a hned se dame do setupu vybaveni. Holandani jsou chytri a vcera jsem je to podrobne naucil, takze jsme s tim hotovi za 10 minut a pak si udelame kafe a jdeme nahoru na sundeck udelat briefing. Tam uz sedi ostatni a jedou si svoje briefingy, tak mym Dutchies vysvetlim jak bude probirat ponor, zopakujeme signaly, vysvetlim jim cviceni co budeme delat a za asi 20 minut jdeme dolu a nastrojime se do vystroje.

Vzhledem k tom, ze je na lodi hodne studentu, tak jedeme do bezpecneho zalivu Bida Nok Bay a tam vsichni naskaceme do vody, udelame cviceni, dame si tak pulhodinovy ponor a jdeme nazpet na lod. Holka je uplne v pohode, ale kluk je pri ponoru trochu nervozni, tak mu pri obedove prestavce vysvetluju techniky jak se uvolnit a hodit do pohody pod vodou.

Na poledni prestavku jedeme do Maya Bay a smejeme se tisicum cinskych turistu, kteri ji naprosto okupuji. My mame pauzu dal v zalivu, kde zadni turisti nejsou. Vzhledem k tomu, ze mame tak hodinku, nekdo se jen tak sluni, nekdo skace do vody z lode, nekdo si vezme snorchl a ploutve a jde snorchlovat, proste pohodicka. My instruktori vetsinou kecame ve stinu, vezmeme si obed a kafe a ulejeme se dolu k vybaveni. Je tu dost kuraku, kteri rychle slukuji svoje davky nikotinu, zatimco kecame o vsem moznem. Ian, dvoumetrovy Skot, bavi vsechny svyma silenyma historkama, Ben mu velmi zdatne sekunduje a za chvili se zacnou strkat do vody, kam posleze schodi i „spici princeznu“, ruskou instruktorku Yulii, ktera se naoko rozciluje, ze se nechtela namocit. To vyvola retezovou reakci a za chvili jsme vsichni ve vode jak maly caparti. Alexis na nas zezhora vola at nedelame bordel, ze jeji studenti delaji test, ale z toho si nikdo nic nedela. A pritom vsem skakani do te krasne teple vody mi probehne hlavou, ze vlastne kdybych byl ted v Cechach, sedel bych 12 hodin denne pred pocitacem a byl nestastny. Tohle je ten pravy, poradny zivot, zatimco tam je to jenom prezivani.

Pri tom vsem ale zapomenu, ze musim udelat briefing pred druhym ponorem pro moje studenty, takze jak si na to vzpomenu, hned za nima nabehnu nahoru na sundeck a svizne jim vysvetlim ze ted uvidime velke morske zelvy, ze na ne nesmi sahat a ze je budeme pozorovat z uctive vzdalenosti. Potom jdeme dolu a nastrojime se, skocime do vody a tenhle druhy ponor uz je daleko vic v pohode. Na ceste nazpet do pristavu opet odesleme studenty nahoru a dole uklizime vsichni instruktori vybaveni, pricemz pokracujeme ve srandickach z poledni pauzy.

Po prijezdu nazpet do pristavu vylozime spolecnyma silama vsechno na molo, udelame dva lidske retezy spolecne s thajcema na brehu a za chvili je cela lod vylozena a oni ji zacnou opet plnit vybavenim na odpoledni ponory. My pak jdeme vsichni nazpet do diveshopu, kde se potkame s ostatnima instruktorama, kteri jedou na more odpoledne. Ja mam odpoledni potapeni jeste radsi nez to ranni, protoze je vic vyklidneny a relaxovany, na mistech ponoru neni tolik potapecu a nemusi se nikam spechat. Takze v soucasnosti uz spis delam jen odpoledni ponory, protoze pak muzu vstavat kolem jedenacty a to mi vyhovuje daleko vic.

No ale zpet k nasemu dnu s rannimi ponory - pote co dorazime zpet z lodi do diveshopu, vyplnime se studenty logbooky a ja jim zadam praci na odpoledne a vecer a vydam se domu na odpoledni spanek. Stavim se v Calamaru pro velky salat s tunakem nebo smazenymi kousky kurete a po ceste se zdravim s tou spoustou znamych, co prave taky prijeli z divingu a jdou se domu vyspat na siestu, s lidma z Hippo Divers, Visa, Scool Divers, Phi-Phi Scuba, Adventure Clubu, z Island Divers, z Princess a ze vsech dalsich 15 diveshopu co tu jsou na ostrove. To uz je fakt horko, kazde odpoledne je mezi 30 az 34 stupnema, takze na slunicku se prakticky neda vydrzet. Jdu v mokrych plavkach domu a rikam si, v jake jine praci by bylo mozne jit rovnou v plavkach z prace domu? :)

Doma se vysprchuju, umeju si vlasy, vyplachnu usi cisticim roztokem, aby se mi tam neusadila infekce a jdu spat. Je to takovyten zdravy silny spanek beze snu, je videt ze telo hodne potrebuje tenhle odpocinek. Vzbudim se uz do tmy a kdyz mam na to naladu, jdu cvicit na fitness stroje, co mame pred bungalovama a muzeme je pouzivat zadarmo. Tam se tak hodinku morduju presne podle planu, co mi vytvorila na telo moje mistni fitness instruktorka Inga, ktera je Slovenka, ale zije uz spoustu let v Londyne a sem prijel,a aby tu natocila za 6 mesicu sve promo fitness video na plazi. Potom se juknu na net a vydam se opet do prace.

Vetsina diveshopu to ma totiz zarizene tak, ze se vsichni zamestnanci musi ukazat v shopu kolem pul desate vecer, aby zjistili jakou smenu zitra maji a pripravili si vybaveni na ponory. Ja se jeste po ceste stavim v Calamaru a vezmu si tam takeaway salat, koupim si jednoho Changa na trhu a valim do Barakudy. Mestecko s prichodem tmy cele ozije, ulicky jsou najednou plne turistu, kteri popiji pivka, hulakaji a nebo proste jen tak zevluji na ulici a tancuji. Je to skutecna karnevalova atmosfera, vsechno se rozsviti a proste zije. Zdravim se s flyeristama, tedy lidma co rozdavaji letaky na ulici, zacne to na krizovatce na plaz s lidma ze Slinkys, s Miguelem z Brazilie, kterej se se mnou kazdy den vita jak kdybysme se nevideli cely rok, taky s Malin, krasnou Svedkou se zelenyma ocima a Tracy, Americankou co vypada jak Miss Alabama, pak pokracuju dal kolem Banana Baru, kde stoji bandicka pohodovych anglicanu v cele s krasnou a trochu silenou Amandou a vedle se zdravim s holkama z Hippies baru, s Bellou a Karin a s tou jejich roztomilou novou kolegyni z Australie. Hned vedle si taky skocim do lekarny pro naplast, je tam ta fantasticka thajska pani, co mi vzdycky pomuze a ktere naprosto verim, je lepsi nez vsichni doktori dohromady.

Pred Irish Barem se vyhnu skupince krepcicich opilych Anglicanu a s usmevem odmitnu letak od toho pritroubleho vyhulence, co si po pul roce nepamatuje, ze jsem mistni a to uz jsem na rohu pred Seven-Eleven, pokecam s Judy z Reggae baru a s Cory ze Stones, probereme vsechno co se v mestecku prihodilo za minuly den a ja pokracuju spalirem mladych neznamych flyeristu, co tu jsou jen na par dni az k Velvet Dojo, tam se zdravim s myma spanelskyma pratelema ze Stones, s Josem a Marii a zavidim jim, jak to maji spolu hezky a pokracuju kolem maleho shopu Viking k Sea Frog, kde pokecam s Anne, moji spoluzackou z jogy a Johnem, pohodovym diveshop managerem, ktery me taha dovnitr na Sangrii co tam maji v kotli na stole. Se smichem odmitam a pokracuju kolem toho sileneho masazniho salonu, pred kterym sedi kazdy vecer tak deset starsich pani a vsechny na me pokrikujou „I love you!“, „You are best!“ a podobne nesmysly a hrozne se pri tom hihnaji, nevim proc si vybraly zrovna me, ale k tem na masaz FAKT nikdy nepujdu, kdovi jak by to dopadlo! :) No a to uz jsem pred Adventure Clubem, zdravim se s nejkrasnejsi potapeckou na Phi-Phi Merjou z Finska a jejim pritelem Johnem a zahybam do temne piscite ulicky za trhem, ktera me dovede zezadu primo do me prace.

V Barakude se podivam vzadu na tabuli, samozrejme predem vim, ze budu mit zas ty dva Holandany, protoze se mnou budou delat dalsi ponory naseho kursu, ale zajima me taky kdo bude na lodi se mnou zitra, protoze podle toho se odviji jak dobra zabava to bude. A jeje, bude tam skupinka Cinanu, to bude zase na zachode nablito. Nastesti je vede Nick, cinsky instruktor, ktery tuhle praci dela uz spoustu let a umi s nima pracovat. Velice respektuju jak tenhle clovek tvrde pracuje, je to asi nejvetsi dric v nasem shopu.

Za chvili dorazi moji studenti a s usmevem od ucha k uchu mi sdeluji ze se za odpoledne nic nenaucili, protoze ho prospali. OK, to neni problem, tak protahneme jejich kurs o den. Pak si vsichni sedame k velkemu stolu na zacatku shopu a kecame o vsem moznem, kazdou chvili se nekdo zveda a beha do vedlejsiho kramku pro dalsi pivka, instruktori se michaji se studentama a celkove to ma atmosferu prijemne kalby. Po desate zaveli manazer Ed, ze zavirame shop a cely dav se vyvali ven do ulicky a vsichni brblaji ze by chteli jeste byt dyl v praci. No ve ktere jine praci musi manazer vyhanet zamestnance z prace domu? :)

Ale domu samozrejme nikdo nejde, po praci se vsichni instruktori a divemasteri schazi v Decompression baru, nebo zkracene Deco baru, ktery je nad Phi-Phi Scuba. Tam je kazdy den nejaka akce, budto oslava narozek, nebo snorkel test, nebo welcome party nebo farewell party nebo nejaka jina party, duvod k oslave se vzdycky najde. Dneska je tam snorkel test lidi z Hippo Divers, coz je vzdycky vyborna kalba, pri ktere jsou novi divemasteri pasovani do sveho stavu tim, ze musi vypit kybl alkoholu skrz snorchl. Takze je bar plny a zabava jede na plne obratky. Tenhle bar vlastni Viktor, coz je Sved a jeho krasna manzelka z Malediv, Tufa. Oba to jsou super lidi a je radost s nima kalit. Maji dva svedske pomocniky, pubertaky co se taky uci na divemastery a kolem nich jsou vzdycky nejake pekne blondate Svedky. Proste svedske misto na svedskem ostrove.

Snorkeltest dneska delaji dva lidi, kluk a holka, ji znam z drivejska, je z Danska a vim ze je pekny cislo, takze ji urcite lidi z jejiho shopu pripravi nejaky prekvapeni. A taky ze jo. Misto bezneho dekovaciho proslovu si musi stoupnout na zidli, do ruky nafasuje nakresleny obrazek penisu a musi ho popsat jako misto ponoru podle divemasterske prirucky. Evidentne si to dost uziva, coz bude taky mnozstvim alkoholu, ktery predtim za odpoledne zpracovala, aby se pry nebala snorkeltestu samotneho. Ale pak se jde na vec a oba budouci divemasteri se pekne drzi, kdyz jim jejich instruktori nalejvaji zezhora do snorchlu trychtyrem tu spoustu alkoholu. Nekdo to neda a vyprskne, ale vetsina lidi test zdarne dokonci, coz je tenhle pripad. Takze pak uz jsou konecne divemastery a jsou prijati do komunity „diving professionals“, spousta objeti, slzicky, blahoprani a tak.

Nastesti jsem pro me a moje studenty domluvil zitra odpoledni ponor, takze se muzeme jeste s velkou partou presunout na konec koncertu do Rolling Stones, kde zdatne pogujeme, chlastame kybly a delame bordel, coz tam ovsem delaji vsichni, takze nijak nevybocujeme z normalu. Po skonceni koncertu se presouvame na plaz, ale jeste se sekneme pred Dojo barem, protoze tam na ulici je zase totalni street party a neni kam spechat. Potom projdeme ulickou na plaz a tam uz jede nekolik freeparties, vezmeme to systematicky, takze napred Slinkys a jejich mega obrovsky soundsystem a nekolik stovek lidi kalicich na luxusni elektro. Pak si nakoupime levne lahvace v nonstop samosce, co je tam vedle a pokracujeme do Apache, kde ale hrajou priserny cheesy disko, takze pokracujeme do Hippies, kde chvili koukame na fireshow a pak se presouvame do Stones, coz je nejlepsi plazovej bar, kde hrajou muziku jako v Crossu a je tam taky podobna atmosfera. Dovedete si predstavit, kdyby byl Cross na plazi? :) Tam kalime tak do ctyrech, kybly s alkacem mizi jeden za druhym, az uz toho je nejak moc, tak se presouvame dal do chilloutoveho Sunflower baru, kde to dotahneme tak do rozedneni. Pak se rozloucime a ja po ceste domu zdravim spoustu znamych a kamosu, co budto jeste kali dal, nebo se jdou taky vyspat do prace. Doma se vysprchuju a padnu do postele s vedomim, ze tohle je ten zivot o jakem jsem vzdycky snil a uz se tesim na dalsi krasny den zitra... :)